Srubové domy a oheň

Hluboce zakořeněná je obava z požáru srubového domu. I když takový požár málokdo zažil, roubených a srubových domů v České republice zas tolik není, historické povědomí je stále živé. A snad každý viděl v některém z historických filmů hořící dřevěné stěny a padající rozžhavěné stropní a střešní trámy. A s praskajícím dřevem na ohništi má osobní zkušenosti také většina lidí. Tlusté dřevo kmenů, ze kterých je postavený srubový dům, ale nechytne zdaleka tak rychle jako na filmovém plátně, to ví každý, kdo na zmíněný ohýnek přikládal tlustá polena.

Nejvíc požárů v bytech a v domech vzniká neopatrností – od zapálených rychle hořících předmětů (ubrus, záclony, koš na papír, peřiny). Námitka, že ve zděném cihlovém domě se takto vzniklý oheň nemůže přenést na zeď, platí. Jiné to už je ale u současných domů stavěných z lisovaných prefabrikátů a z plastů, které naopak mohou začít hořet nebo se tavit a následně zapalovat hořlavé předměty mnohem rychleji než stěny srubového domu.

Ovšemže ve srubovém domě je lépe běžně odkládat hořící cigarety do popelníku, nikoliv mezi kmeny stromů, které tvoří zdi.