Tradice bydlení ve srubových domech

Na území České republiky se tento typ stavby ze dřeva objevuje zhruba před tisíci lety, což dokládají archeologické výzkumy. Tradiční domy ze dřeva se na našem území stavěly až do první poloviny dvacátého století, tehdy už jen v odlehlých horských oblastech. Už od středověku ale většinou nešlo o sruby, ale o domy roubené, z nichž na rozích klády směrem ven z domu „nepřečuhují“. Dřevěnici - tedy chalupu převážně či úplně ze dřeva postavenou -vlastní v současnosti nejeden chalupář, kdyby ji ale někdo označil za „srubový dům“, majitele by určitě urazil. Většina dochovaných dřevěnic se nachází v horských oblastech, kde bylo dřevo nejlevnějším a nejpřístupnějším stavebním materiálem, kde ale - kromě Beskyd - bydlelo před druhou světovou válkou téměř výhradně německé obyvatelstvo, po válce vysídlené. Snad odtud pramení určitá nedůvěra k celoročnímu bydlení v „srubovém domě“, který je obecně považován spíše za vhodný k rekreačním účelům. Ve vnitrozemí Čech totiž lesů už od středověku ubývalo a lidé začínali stavět z kamene, z hlíny, od 19. století z cihel. Rovněž několik staletí trvá tradice hliněných staveb na jižní Moravě. V povědomí lidí obecně „srubový dům“ není dostatečně solidním, reprezentativním a důvěryhodným místem ke stálému bydlení a tento stereotyp nebude zřejmě – směrem k budoucnosti - jednoduché překonat.